Bali - den pátý: Ponásledované psy a dětmi

Krásný den všem,
máme tady nový rok, doufám, že jste do něj všichni vkročili správnou nohou a plni energie a nadšení, jako já. Díky tomu tady pro vás konečně mám další díl vyprávění z mé cesty na Bali. Tentokrát nás čeká přesunutí ze zalesněného středozemí na sever za sluncem a plážemi s černým pískem. Čekala nás Lovina  - město delfínů. Seznámení s ním však bylo opět problematické. Po zážitku se švábem se nám sice zdálo, že už přečkáme všechno, pátý den nám však přichystal nové výzvy.

Cesta na sever ostrova trvala něco přes dvě hodiny. Jeli jsme horami, kde se klikatily velké serpentýny. Doprava se ale postupně uklidňovala. Zmatky dělaly jen opice, které v nejvyšším bodě rády sedí podél silnice, sledují auta a ztěžují řidičům život. Cestu jsme měly i s komentáři. Jely jsme kolem kohoutích zápasů, stromů liči, jejichž plody rostou dva roky, a plantáží kávy, kde nás pán sám od sebe vysadil a malá paní nás plantáží provedla, ukázala nám plodiny i celý proces výroby (stařenka na pánvi na povel začala pražit kávová zrnka, která tak krásně voněla). Pak jsme měly ochutnávku patnácti vzorků čajů, kávy a kakaa. Včetně cibetkové kávy. Cibetku jsme viděly v kleci, krásné zvířátko. A to všechno zdarma. Jen tu cibetkovou kávu jsme si zaplatily.

Po příjezdu do hotelu jsme se rozhodly, že příště začneme horšími hotely, protože ten první nastavil laťku až moc vysoko. Ještě aby ne. Jedna noc tam stála tolik, kolik tady 5 nocí. Bazén byl ale hezký, ačkoliv se nám zpočátku zdálo, že do něj nepůjdeme, protože byl všem moc na očích a nikdo u něj nebyl (předtím jsme měly soukromý bazén a teď tohle?). Pokoj byl čistý, bez švábů. Jen spoustu komárů. Spaly jsme narepelentované od hlavy k patě. Hotelový pán s námi ihned sedl a začal nám prodávat zájezdy. Vzhledem k tomu, že jsme bez skútrů byly absolutně neflexibilní a do džungle jsme se samy bály jít, nechaly jsme si naplánovat třídenní výlety. Všude nás dovezou, dostaneme jídlo a i průvodce. Na následující den jsme měly naplánovaný výlet do džungle na vodopády, pozítří na delfíny a v úterý ve dvě ráno jsme měly lézt na sopku.

Pak jsme se vydaly na pláž. Měla od nás být 5 minut. My blbky jsme si ale spletly strany a města. Podél oceánu jsme se vydaly na onu pláž. Po cestě jsme se dostaly mezi domky na pobřeží, kde bydleli chudí balijčané. Noha turisty tam podle nás nikdy nevstoupila. Procházely jsme skrz, nevěděly jsme, jestli jsme už někomu vlezly do obydlí nebo je na ulici jen takový nepořádek. Na dvorcích byla prasata, všude pobíhali toulaví psi. Ti se nás pak chytli, štěkali po nás a pronásledovali snad 200 metrů. Bylo to opravdu děsivé. Přidaly jsme do kroku, ale písek a mokré žabky nás nenechaly jít rychle. O kus dál jsme potkaly partu dětí, ptaly se kam jdeme. Počkaly až poodejdeme a začaly nás sledovat. Asi byly jen zvědavé, ale v tu chvíli jsme si myslely, že nás chtějí přinejmenším okrást. Završilo to prolézáním křoví v žabkách. Čekala jsem, kdy se ukáže had nebo nějaký pavouk a sežerou nám nohy. To už mi bylo do pláče. Nemohly jsme se pořád probojovat na hlavní silnici, i když nám nějaký stařík ukazoval cestu. Nakonec jsme se ale k hlavní silnici dostaly. Oddechly jsme si. Pořád jsme ale nevěděly, že jdeme opačným směrem. A došly bychom úplně jinam, kdyby nás nějaký kluk ve snaze prodat nám potápění nenasměroval správně. Takže jsme se otočily a šly zpět. Tentokrát podél silnice. V žabkách, celé zpocené, bez pití. Nakonec jsme došly k pláži. Ani jsme na ní nešly. Zalezly jsme do restaurace, od snídaně jsme nic nejedly a bylo už 6 hodin. Hezky jsme si poseděly, obsluha měla na vše spoustu času, takže jsme si poseděly opravdu dlouho. Ještě nás ale čekala cesta potmě na hotel.

Zvláštní pocit platit za jídlo pro dva 326 tisíc. Ať žije inflace.

Bohužel jsem toho během pronásledování psy moc nenafotila. Tady je alespoň slepice, která tam chodila po pláži.

Cestu po pláži jsme zamítly. Ve tmě nebezpečná varianta, když to tam neznáme. A tak jsme šly zase podél silnice, 30 minut. Díry v chodníku, špatné osvětlení a temné kouty nebyly asi o moc lepší varianta, než pláž. Nehledě na tu Kudlanku nábožnou v cestě. Přišly jsme vyřízené a plné rozporuplných pocitů. Absenci teplé vody ve sprše už jsme skoro ignorovaly. Šly jsme se na to vyspat, ráno moudřejší večera. Tentokrát snad bez švábů. Říkaly jsme si, že máme alespoň zase co vyprávět, i když to opět poukáže na to, jaké trubky to jsme. A také jsme poznali další stinnější stránku této turistické senzace jménem Bali.

V dalším pokračování bude krásná příroda, spousta vody a procházka bosky proudem po ostrých kamenech. Krásný den. Těším se na vás u dalšího článku.

Předchozí díly

První den na Bali

Bali - den druhý: Bloudíme

Bali - den třetí: Pokousané opicí

Bali - den čtvrtý: Noční návštěvník